Jak bylinky sbírat?
Před každým sběrem bychom si měli dobře zjistit, jak rostlina vypadá. Pokud se totiž spleteme, tak si v lepším případě odneseme neúčinnou či jinak účinnou rostlinu, v horším případě se můžeme i otrávit. Běžně se totiž vyskytuje řada otrav např. záměnou medvědího česneku s konvalinkou nebo s ocúnem. K přesnému určení byliny nám mohou pomoci různorodé herbáře či klíče k určování rostlin. Napovědět také může aplikace jako je např. Plantnet. Rostlinu stačí vyfotit a aplikace následně ukáže nejpravděpodobnější možnosti rostliny, kterou máme před sebou. Základem úspěchu je také vědění toho, jakou část rostliny sbíráme. Mnoho rostlin má totiž rozdílné účinky a využití v závislosti na jejich částech jako je květ, stonek, nať (= nadzemní část), kořen, oddenek apod. Vyhnout při sběru bychom se měli napadeným či nemocným rostlinám.
Místo sběru v mnoha případech ovlivňuje účinnost rostliny. Kvalitu rostliny může ovlivnit samozřejmě světlo, respektive jeho absence. Typickými příklady jsou světlomilné rostliny jako je bazalka či máta. Ve stínu sice rostou rychleji, mají ovšem menší obsah silice. Pokud bychom chtěli využít byliny jako je kozlík či jitrocel, měli bychom je naopak sbírat tam, kde rostou ve stínu. Místo sběru je také zásadní z hlediska jejich bezpečnosti. Vyvarovat byste se měli sběru rostlin poblíž silnic, v industriálních zónách či v blízkosti polí. Některé rostliny mohou totiž kumulovat těžké kovy, na jiných pak mohou být rezidua pesticidů či jiných nebezpečných látek. Sbírat bychom pak nikdy neměli ohrožené druhy či rostliny v chráněných krajinných zónách. Abychom přírodu zcela nezplundrovali a nějaké byliny po nás také zbyly, je doporučeno nesklidit na daném místě vždy všechny květiny. Z důvodu ohleduplnosti bychom také měli sbírat vždy jen část rostliny, kterou potřebujeme a nevytrhávat např. i kořeny.
Dalším důležitým faktorem je čas sběru. Obsahové látky se totiž v rostlině mění jak v průběhu roku, tak také v rámci jednoho dne. Kořen pampelišky či čekanky je vhodnější sbírat na podzim neboť mají vyšší procento obsahových látek. Pro určení správné doby můžeme využít některý z kalendářů sběru. I ten nám ovšem jen napoví, zejm. v dnešní klimaticky turbulentní době. Voňavé siličné bylinky jako je např. meduňka či máta bychom měli sbírat před polednem. Vyšší teplota totiž způsobuje odpaření vonných látek. Může dojít také k nežádoucímu zavadnutí rostliny. Obecně lze říci, že nejvhodnější je sbírat rostliny ráno po odpaření rosy, kořeny pak na večer. Bylinky sbíráme za sucha, aby bylo sušení co možná nejúspěšnější. Výjimkou jsou kořeny, které musíme po vykopání beztak umýt. Jejich sběr je proto možný i za lijáku.
Jak bylinky sušit?
Pro většinu rostlin se ideální teplota pohybuje mezi 25-30°C. Při umělém sušení bychom se měli držet do max. 40 °C. Příliš vysoká teplota může vést ke snížení obsahu účinných látek, příliš nízká zas může vést k zapaření rostliny a vzniku rozkladných procesů. Vyšší teplotu můžeme s výhodou ale využít při sušení kořenů.
Sušit (až na výjimky) bychom neměli nikdy na slunci, neboť agresivní světelné paprsky mohou značně snížit obsah účinných látek. Vyhnout bychom se také měli lámání bylin při sušení. Dobrým příkladem jsou třeba listy jitrocele, které po polámání rychlé ztrácejí své účinky.
Samotné sušení můžeme provést ve tmavé, dobře větrané místnosti na tácech či papíru. Bylinky by zde měly být rovnoměrné rozprostřeny ideálně v jedné vrstvě. Využít můžeme také různorodé sušící sítě nebo elektrické horkovzdušné sušičky na bylinky.
Hodit se nám může také znalost “sesychacího poměru”. To je číslo, které udává, jakou hmotnost rostlina bude mít po té, co ji usušíme. Jinak řečeno kolik kg bylinky musíme nasbírat, abychom měli po sušení 1 kg. Kořeny mají poměr 3:1, listy až 4:1 až 6:1, nať 4:1 až 6:1, květy 6:1 až 8:1, plody a oplodí pak 8:1 až 10:1.
Skladování bylin
Ideální prostředím pro bylinky je tmavá, chladná (5 až 15°C) a suchá místnost. Ideální nádobou jsou pak papírové pytle či krabice. Vyhnout bychom se měli neprodyšným nádobám typu skleniček či igelitových pytlů. I malý obsah vody totiž může vést ke zapaření bylinek, které se tak stávají nepoužitelné. Nejen fyzikální vlivy, ale i ty biologické nám mohou znehodnotit rostliny. Doporučuji proto čas od času zkontrolovat, zda se nenachází v pytlích nějací broučci, kteří na bylinkách hodují.
Některé bylinky jsou i přes "ideální" podmínky stále choulostivé. Příkladem mohou být rostliny s obsahem vitamínu C jako je šípek či rakytník. Při dlouhodobém skladování se obsah vitamínu C výrazně snižuje. Úbytku můžeme předejít třeba tak, že je přesuneme do mrazáku.